Dnes je považována za vrchol nevkusu.Zvláště, pokud jí právě nenesete z obchodu, kde ještě plní svou funkci. Mluvím o igelitové tašce. Věřili byste, že dříve byla igelitová taška používána jako módní doplněk?
Pamětníci si jistě vzpomenou na ty šťastnější z nás, kteří měli
a) někoho známého, nebo příbuzného, v zahraničí
b) v rodině řidiče kamionu
c) za souseda veksláka
d) hodnou kamarádku, která se podělila.
Nejžádanější byly tašky
– ze Švýcarska
– západního Německa
– Francie
Mladý člověk, který přišel ráno do školy, s přehnutou igelitkou,a tou správnou reklamou na ní, byl okamžitě kolektivem přijat, i když byl do té doby přehlížen. Igelitka byla prostě in. Jenže, tak dlouho se s ní chodilo do školy, až se ucho utrhlo. To bylo neštěstí. Napěchovat ráno učení do hadrové tašky, znamenalo
klesnout na společenském žebříčku opět dolů.Možná ještě níže.
Hledám lavičku, značka „Igelitku mám“.
V dobách pozdějších jsme se my, lidé nevděční, zachovali k tomuto módnímu výstřelku, let osmdesátých, opravdu macešsky.
· Nejprve jsme s ní napěchovali supermarkety, které ji dávaly k nákupu dlouho zadarmo.
· Nakonec skončila v rukou bezdomovců.
Mohla dopadnout hůře, protože oni si s ní dokázali poradit.Využití je velice široké.
1. Úložiště majetku– aneb – vše své nesu si s sebou.
2. Prší– tu velkou si vezmu jako pláštěnku.
3. Fouká severák– jako čepice nemá chybu.
4. Podzimní plískanice – spolehlivě ochrání, jako izolace, v botě.
Myslím, že ruce bezdomovců jsou tím správným místem.
Z hlediska ochrany životního prostředí.Zatímco člověk, který má střechu nad hlavou, dokáže odhodit tuto tašku bez výčitek svědomí, bezdomovec ji pozvedne a vděčně nese dál. Dokud se nerozpadne (igelitka). Logicky vzato – čím později se tato taška dostane na skládku, tím méně jich tam nakonec bude.