Někdo si uvaří si horký čaj, nebo kávu a zaleze si pod deku s knížkou, jiný přemluví ostatní členy domácnosti na hraní deskových her, další, i když nikam nemusí, se jde s deštníkem nad hlavou projít, protože má rád vylidněné chodníky a svěží vzduch vonící vodou a mokrou hlínou.
Ostatní, co musejí být zrovna venku, nadávají, že prší, prší,jen se leje a vytahují skládací deštníky ze svých tašek. Mají mizernou náladu, protože i barvu deštníku při nákupu přizpůsobili počasí. Tmavý deštník nad hlavou nikoho z nás nerozveselí.
Určitě si teď říkáte, že nejste padlí na hlavu, abyste nosili nad hlavou jásavé barvy, protože na to už nemáte věk, nebo se cítíte příliš seriózní, ale zamračené obličeje nikdo nemá chuť potkávat. Kdysi jsem tomu také nevěřila, ale je fakt, že když jsem si koupila velký deštník v barvách plážového míče, nedokázala jsem se mračit, když jsem ho měla nad hlavou. Ano, vyslechla jsem pár poznámek, že jsem jak klaun, ale „nakazila“ jsem pár svých kamarádek a ty byly nadšené, když pak vyšly do deště s deštníkem v jásavých barvách.
Ale jsou i lidé, kteří mají déšť natolik rádi, že se v něm jdou procházet bez jakékoli ochrany. A když je k tomu ještě teplo, i boty si sundají a procházejí se tak. Říkají, že je to pozitivně nabíjí.
Říká se, že májový deštíček je pro krásu. No, zažila jsem to jen u menších slečen, které tomu ještě věřily, a tak nastavovaly tvář.
Máte raději deštníky malé, skládací do tašky, nebo ty velké, neforemné, při jejichž nošení musíte dávat pozor, abyste někoho nenapíchli, jak na rožeň?
Přiznávám, že já miluju ty obrovské. A ještě barevné. Kdysi jsem měla deštníky dva. Od každého jeden. Skládací mi zavíral hlavu, takže jsem ho hodila na chodník a vzteky do něj kopla. Barvu měl smutnou a ještě mi prováděl tohle! Tak jsem na něj zanevřela a začala chodit jen s tím velkým. Sice je nepraktický, protože když je zatím jen zamračeno, tak už mám k použití jen jednu ruku, ale jak přijde déšť, a jsem chráněná víc než tím malým.
Chodíte někdy v pláštěnce? Nejsou jen ty průhledné, můžete si pořídit nějakou barevnou. Ale tu si většina z nás umí představit jen při nějaké túře, nebo při jízdě na kole. Do města, ač je praktická, si ji vezme málokdo.
Děti do nich oblékáme, ale už malé slečny, jak jim padnou čtyři roky, se začnou shánět po vlastním deštníku.
Samozřejmě, že chlapci ji nosí, ale od určitého věku raději zmoknou, než aby v ní vyšli ven. Až jako starší ocení pánský deštník, který by v jásavých barvách vypadal divně. Mužům prominu tmavé barvy.
Ať je to jak chce, když prší, každý má nějaký rituál, i když si to neuvědomuje. Ale vězte, že je škoda, jestli si necháte pokazit náladu počasím, které zase přejde.