Ať je to vyspělé, inovativní, nebo moderní, rozhodně to není nezávadné. Tyto malé krůčky, které děláme směrem k vyspělosti, jsou mnohdy v rozporu s lidskou přirozeností. A jako každý zpohodlnělý tvor se stáváme snadnou kořistí pro dravce. Pokud stále nevíte, o čem mluvím, podíváme se spolu na několik konkrétních postřehů.
• Důvěřivost
Ještě před dobou vzniku internetu, kdy se lidé nejčastěji scházeli tváří v tvář, vedli konverzace na nějaké společenské úrovni. Bylo mnohem jednodušší odhalit lháře či podvodníka. Například ho prozradila řeč těla, informace rozporuplné s těmi, co říkal před hodinou, nebo i další zjevné znaky. Pro pozorného člověka bylo intuitivně snazší odhalit nebezpečí, které v podobě ,,cizince“ číhalo při setkání. Pohotovost reakce, mimika, doba odpovědi – to vše hrálo důležitou roli při poznávání. Se zrodem sociálních sítí se ale mnohdy stane to, že věříme tomu, co o sobě kdokoli uvede. Pokud o sobě někdo uvádí, že je vegetarián, automaticky dotyčného řadíme do skupiny lidí, co mají dobrovolná omezení v jídle. Rovnou očekáváme, že je to pravda. Za normálních okolností bychom většinou měli možnost si některá tvrzení rovnou vyzkoušet. Ale tak mnohdy strávíme mnoho času v nějaké umělé vytvořeném osobnostním obrázku sestaveném v naší hlavě vytvořeném na základě heslovitých tvrzení.
• Nepraktičnost
I když komunikační okno můžete otevřít na jakémkoliv zařízení, jeho praktičnost je na rozdíl od fyzické komunikace už poněkud omezená. Nejen, že mnohdy na odpověď čekáte dlouho, ale ani mnohdy nevíte, zda si dotyčný zprávu vůbec přečetl. Z toho pak mohou vzniknout falešná obvinění zejména v párech stylu, že jeden z partneru je ignorován a někdy to zajde i dál. Často vidíte například v MHD, jak lidé všech možných věkových kategorií sedí s rozsvíceným mobilním telefonem a ve spodu obrazovky skáčou tři tečky – čekání na odpověď. Samozřejmě to má i pár výhod, jako například máme možnost si svojí odpověď promyslet a nikdo nás neobviní za grimasu, kterou při odpovídání máme. Přesto tento způsob komunikace je do jisté míry nečitelný.
• Deformace řeči
K deformaci řeči v psané podobě dochází především z jednoho důvodu, a to proto, že se lidé snaží řeč zkrátit, aby ji mohli napsat co nejrychleji. A to nemluvím o gramatice. Kdo z Vás například píše do zpráv správně velká a malá písmena? To pak se automatický projevuje i v běžném i životě, kde by zas tak chyby být vidět neměly. Jako například při objednávkách zboží přes internet, psaní emailů, atd.
Toto je jen špička ledovce. Když budete pozornější, tak přijdete na spoustu dalších maličkostí, které Vás nejen ovlivňují, ale hlavně pomalinku mění a tlačí k nepřirozeným reakcím. Nenechte si mluvit do života. A už vůbec něčím jako je internet.